STO - Praktická stomatologie pro chovatele psů.

Home > Odborné články a instrukce > STO - Praktická stomatologie pro chovatele psů.

Praktická stomatologie pro chovatele malých dlouholebých plemen psů.

(srpen 2022)

S rozvojem a specializací ve veterinární medicíně, která za poslední dekádu udělala velký odborný a technický skok kupředu, se logicky diferencují i jednotlivé medicínské disciplíny. Jednou z nich je i veterinární stomatologie. Doby, kdy se psí chrup řešil jen jednou za pět let ručním odstraňováním zubního kamene či vytrháváním zcela devastovaných zubů bez anestezie jednoduše „na stole“ nebo uštípáváním mléčných špičáků kleštěmi, je naštěstí pryč. Chovatelé jsou obecně daleko informovanější, ale i tak se při péči o psí zdraví dělají stále stejné banální chyby či nejsou vysvětleny základní souvislosti. Zkusme se v následujícím textu věnovat praktickému pohledu na psí chrup tak, abychom si řekli jednoduché rady, jak v některých situacích postupovat.
Rozdíly v péči popř. v problémech s psími zuby nejsou jen v ose věku, ale samozřejmě vzhledem k hmotnosti zvířete a plemeni. Jinak vypadá chrup u desetiletého dobrmana a jinak u desetiletého toy pudla, jinak u čivavy, jinak u italského chrtíka.
Tvar hlavy, tedy délka obličejové části lebky je zásadním anatomických predilekčním faktorem. U dolichocefalických, tedy dlouholebých plemen, kam patří i italští chrtíci, je problému obecně méně než u plemen brachycephalických, tedy krátkolebých.

Pokusme se případné problémy se zuby popsat v časové posloupnosti věku, což je pro chovatele, který si pořídil třeba své první štěně asi nejpraktičtější.

Štěňata se rodí bezzubá. Zuby, jak mléčné, tak trvalé sice mají, ale jsou „ukryté v čelisti a překryté měkkou dásní, takže nejsou vidět. První – mléčné zuby se začnou prořezávat a „vylézat“ z dásně kolem čtvrtého týdne věku. Zuby se vždy časově klubou tzv. „odpředu dozadu“, tedy první se objeví řezáky, po nich špičáky a nakonec předstoličky. Mléčné stoličky štěně nemá. Prořezání mléčného chrupu končí někdy kolem šestého až dvanáctého týdne věku. Počet mléčných zubů, to jak vypadají, jak rychle rostou, jak jsou uložené a jaký má štěně skus, není vůbec důležité!  Kvalita či kvantita zubů resp. skusu (odborně okluze) u mléčného chrupu (odborně dentice) nekoresponduje s budoucí kvalitou, počtem, postavením a skusem zubů trvalých. Mnoho chovatelů se planě obává o vzhled chrupu svého psíka v dospělosti podle toho, jak vypadají a jak jsou uloženy zuby mléčné. Je to obava zbytečná. Určitě je dobré se na zoubky štěněte občas podívat, ale rozhodně neplašit, pakliže zrovna nevypadají výstavně. Existují samozřejmě výjimky, na které upozorním v dalším textu.

Od třetího do sedmého měsíce postupně mléčné (odborně dočasné = deciduální)  zuby vypadávají a jejich místo nahrazují trvalé (odborně permanentní) zuby. Doba přezubení či prořezávání jak mléčných tak trvalých zubů je vždy přibližná. Některým jedincům se mléčné zuby prořežou rychleji a některým to trvá déle. Totéž je u zubů trvalých. Stejně to platí o přezubení z deciduální na permanentní dentici. Obecně platí, že trvalé zuby by měly nahradit ty mléčné do sedmého měsíce věku štěněte. Jakmile v sedmi měsících perzistují některé mléčné zuby, což jsou v 90% mléčné špičáky, je nutné je extrahovat.

Na posouzení, jestli je pes plnochrupý, tedy má-li prořezány všechny trvalé zuby, je nutné znát tzv. zubní vzorec psa. U trvalého chrupu je označován pro laiky záhadným kódem 3(I) 1(C) 4(P) 2(M) / 3(I) 1(C) 4(P) 3(M). Spousta chovatelů netuší, co čísla a písmena znamenají. Pokud je chceme rozklíčovat,  představme  si, že se na pejska díváme např. mírně zepředu a zprava a odhrneme-li mu horní a spodní pysk, vidíme v horní čelisti z pohledu odpředu dozadu, chcete-li zprava doleva 3 řezáky (drobné zuby)  1 špičák (velký „tesák“) 4 předstoličky (zuby postupně se zvětšující) a nakonec  2 stoličky. V dolní čelisti je to to samé, pouze s tím rozdílem, že ve spodní čelisti jsou stoličky tři. Na jedné straně má tedy pes 3+1+4+2 zuby nahoře a 3+1+4+3 zuby dole = 21 zubů a identicky na druhé straně  nahoře i dole též celkem 21 zubů. Dohromady 21+21 = 42 trvalých zubů v dospělácké psí tlamě.
Písmena I, C, P a M vycházejí z latinské terminologie označení zubů. Dentes (zuby) Incisivi (I) tj. řezáky, dentes Canini (C) tedy špičáky, dentes Premolares (P) tedy předstoličky a nakonec dentes Molares (M) tedy stoličky. Jednoduché, ale často nepochopené. Na webu naleznete nespočet obrázků, které demonstrují, které zuby jsou které.

Pokud nějaký trvalý zub chybí, jedná se o chudozubost (odborně oligodontii), pokud je navíc, jedná se o nadpočetnost (odborně polydontii). Chudozubost může být pravá či nepravá. Nepravá znamená, že pes sice trvalý zub vidět nemá, ale zub je neprořezaný a je ukrytý v čelisti. Tento stav lze velmi jednoduše zjistit pomocí RTG snímku. Pravá oligodontie znamená, že zub opravdu chybí, není vývojově založený a neprořezal se proto, že jej matka příroda vůbec nevytvořila. Polydontie je v zásadě pouze pravá. Nepravá je veliká výjimka. Byl by to stav, kdy by zvíře mělo více zubů, ale ty nadpočetné by byly neprořezané. Např. kdyby pes měl dva trvalé první premoláry, z toho jeden byl schovaný pod dásní v kosti. 

Pokud pes přezubí, má prořezané ideálně všechny zuby, chrup resp. zuby se uspořádají do určitého postavení, tedy skusu (odborně okluze). Optimální okluze u masožravců je výsledkem miliony let trvající evoluce, kdy šelmí chrup reaguje na potřeby obživy. Pro psa je nejdůležitějším zubem špičák (tesák), kterým chytí a zabije kořist, a premoláry s moláry kterými z kořisti vytrhává kusy masa a polyká je. Nejpevnějším a nejsilnějším místem v psí okluzi je tzv. „trhákový komplex“, tedy zub P4 v čelisti horní a proti němu stojící zub M1 v čelisti spodní. Jsou to ty dva vizuálně největší a nejsilnější zuby, které vidíte, když psovi odhrnete koutek. Také místo, kde se u některých plemen v hojné míře usazuje plak a zubní kámen.

Pokud u dospělého psa zuby – ať už jakékoliv – tzv. „nesedí“, jedná se o špatný skus (odborně malokluzi). Správné postavení zubů je terminologicky tzv. normokluze. Chyby v postavení zubů jsou v zásadě dvojí. Alveolární a skeletální. Alveol je odborný výraz pro kostní lůžko, kam je zub zasazen. Alveolární vady jsou zjednodušeně řečeno vady jednoho zubu jako individuální jednotky. Jsou obvykle bez genetické vývojové dispozice a mohou je způsobovat různé faktory  jejichž popis by přesahoval rámec této stati. Alveolární vadou je např. řezák, který je mírně pootočen či vykloněn z řady vůči druhým řezákům.
Vady skeletální jsou vady kostry (odborně skeletu). Jsou to vady obvykle geneticky podmíněné. Genetika určuje veškerý vývoj orgánů a tkání v těle, tedy i kostry.
I když se to pro laika zdá na první pohled zvláštní, jsou i zuby součástí kostry, resp. jsou zasazeny v kostech horní a spodní čelisti, které mají svůj systém vývoje. Je-li z pohledu genetické informace tento vývoj špatný, komplikuje to i postavení zubů a vznik malokluze.  Skeletální vady postihují obvykle více zubů ve skusu a mění celou anatomii tlamy. Nejčastěji se jedná o zúženou spodní čelist nebo zkrácenou spodní či horní čelist. Poruchy vývoje čelistí vedou v často k závažným zdravotním problémům, předkusům, podkusům, rotacím řezáků, ke zkříženému skusu nebo kontaktu spodních špičáků do horního patra či otěru (odborně atrici) zubů o sebe a jejich zraňování a kažení.

Jaká jsou tedy praktická doporučení, resp.na co si dávat u zubů v prvním roce věku pejska pozor.

Jak je uvedeno výše, mléčný chrup nemá smysl moc řešit. Jedinou výjimkou je zlomený mléčný špičák. Problém velmi často opomíjený, ale relativně závažný. Zlomený špičák s odkrytou dření zubu, tedy vnitřní bohatě krvenou dutinou je vstupní branou infekce. A té je v psí tlamě požehnaně. Bakterie jím jako potrubím proniknou ke kořeni mléčného špičáku a tam v okolních tkáních vyvolají prudký zánět. Psík ztratí radost ze života, nejí, někdy mu oteče tlama na straně, kde je mléčný zub zlomený. Problém je ten, že u kořene mléčného špičáku, tedy v místě zánětu je uložen ještě neprořezaný špičák trvalý. Rychlý a intenzivní zánět tkáně může poškodit sklovinu ještě neprořezaného zubu, takže po jeho erupci může být jeho povrch nerovný a se zažloutlými „mapami“. Poškození lze později opravit fotokompozitem, ale je to škoda. Doporučuji vždy, když si štěně ulomí mléčný špičák, konzultovat stav s veterinárním stomatologem, který zváží jeho opatrnou extrakci.
Druhým momentem, který je nutné řešit, je perzistentní mléčný špičák vedle již prořezaného špičáku trvalého. Pokud mléčný špičák do sedmého měsíce věku zvířete nevypadne, je nutné ho extrahovat. V případě, že mléčný špičák ještě do sedmého měsíce odklání růst prořezávajícího se trvalého špičáku do malokluze (což je typická alveolární vada), je nutná opět stomatologická konzultace. Obvykle stačí včasná extrakce mléčného špičáku a trvalý se sám v růstu srovná.

Zjistí-li chovatel, že psovi v cca osmi měsících chybí některý trvalý zub, je dobré vyloučit, zdali se nejedná o nepravou oligodontii. Zub, který zůstane neprořezaný v čelisti, může časem kolem sebe způsobit vznik velkých dutin (cyst) v čelistní kosti. Nejčastěji takhle „zlobí“ špičáky a první dva premoláry, občasně řezák. Diagnostika je snadná, Rentgen který odhalí, zdali zub v čelisti, je či nikoliv. Pakliže ano, je dobré jej chirurgicky vyjmout.

Samostatnou kapitolou prvního roku věku psa je veterinární ortodontie, tedy lidově řečeno instalace „rovnátek“. Orthodontické vady, tedy vady postavení zubů jsou psů časté. Z mého pohledu praktického veterinárního stomatologa jde ze 75% o poruchy, leč pouze s kosmetickým hendikepem. Z 25 % chybné postavení zubů ale ovlivňuje zdravotní stav psa. Třeba tím, že se mu na zubech hromadí velké množství plaku a kamene, což vede v důsledku k rozvoji paradontálního onemocnění a psa tlama bolí. Velkým problémem je kupř. „zapichovaní“ chybně postavených spodních špičáků do tvrdého patra.
Veterinární ortodontie z 99% řeší chybné postavení řezáků a špičáků. Stoličky a předstoličky ne. Obecně platí, že se zubem lze hýbat kamkoliv a jakkoliv. Podmínkou abychom  zub mohli  úspěšně přemístit, je mít čas prostor. Jednoduše řečeno, abyste zajeli s autem do garáže, musí být vrata alespoň o milimetr širší než auto …. a nesmíte spěchat.

U dlouholebých plemen, resp. u italských chrtíků se většinou řeší typický ortodontický problém – chybný růst horního špičáku, kdy zub roste téměř vodorovně kupředu a nestáčí se srpovitě dolu do zámku za spodní špičák.
Tato vada je obvykle vidět velmi brzo, jakmile se začne horní trvalý špičák prořezávat. Je dobře ortodonticky řešitelná.
Druhým nejčastějším problémem u chrtíků je vadné postavení řezáků. Spodní či horní oblouk čelisti je úzký a relativně velké řezáky se do oblouku nevejdou. Zuby musí rotovat, popř. se odklánět ven z tlamy či přiklánět k jazyku. Tato vada není bez extrakce řezáku řešitelná. Pro úspěšné srovnání kluze chybí onen milimetr vjezdu do garáže, tedy není prostor na ortodontický pohyb se zuby.
Je to způsobeno tím, že chrtík je chovatelsky „zmenšený velký chrt“. Šlechtěním se podařilo zmenšit celkově kostru plemene, tedy i čelisti. Ale zuby zůstaly relativně velké a do zmenšených čelistních oblouků se nevejdou.

Je nutné, aby chovatel, má-li jakékoliv podezření ze špatného růstu trvalých zubů, kontaktoval  veterinárního stomatologa  a poradil se sním. Vždy je lepší se třikrát zeptat zbytečně, než jednou přijít pozdě. Ve své praxi mladé ortodontické pacienty většinou sleduji týdny až měsíce, než přistoupím k instalaci rovnátkového systému. Ne vždy to vzhledem k věku jde a je někdy lepší počkat na vývoj, který spoustu odchylek sám srovná. Nicméně onen špatný špičák u chrtíků je příslovečná výjimka. Zde moc čekat nedoporučuji.

U psa v kterémkoliv věku může dojít k úrazu zubu. Zlomení (fraktuře korunky), luxaci (vykloubení zubu z lůžka) nebo vyražení zubu. Nejčastější zlomené zuby jsou špičáky a řezáky, někdy zuby trhákového komplexu. U úrazu zubů platí jedno pravidlo – nečekat. Jakmile zjistíte, že si pes zub poranil, kontaktujte veterináře. První pomocí je nasazení antibiotik a odeslání k veterinárnímu stomatologovi. Poranění lze velmi dobře ošetřit a zub opravou zachránit. Dokonce i zuby vyražené a vykloubené. Jedinou limitou je čas, tedy co nejrychleji dopravit zvíře k odbornému ošetření. Nejlépe v řádech hodin.

Posledním častým problémem je tzv.“černý zub“. K problému může dojít v jakémkoliv věku psa. U mladých zvířat je častější. Postižené jsou v 99% řezáky a špičáky. Chovatel si všimne, že zub výrazně ztmavnul, je tmavě růžový, domodra, šedý nebo černý. Odborně se stav označuje jako diskolorizace a je způsobena rozpadem krevního barviva v dřeňové dutině zubu. Jde obvykle o důsledek traumatu zubu či infekce, kdy je do zubu přerušeno krvení a v dřeňové dutině je hematom. Jednoduše řečeno - v zubu je modřina. Discolorovaný zub je nutné zrentgenovat, sledovat a ošetřit. Prvosledově se nenasazují antibiotika, následně se zvažuje extrakce nebo endodontické ošetření.

Veterinární stomatologie je disciplína dosti rozsáhlá. Výše uvedený text je jen špička ledovce problémů, které řeší.

V případě problémů či dotazů mě klidně kontaktujete na mobilu na níže uvedeném kontaktu

Autor: MVDr. Michal Čáp Veterinární klinika Poděbradská Poděbradská 63a/1079, 19800 Praha 9 tel. 284810471, GSM +420 730 173 769 e-mail: klinika@veterinapodebradska.cz, cap@veterinapodebradska.cz www.veterinapodebradska.cz www.facebook.com/veterinapodebradska

Zpět do odborných článků a instrukcí